Obecný komentář k válce v Iráku

2003 l Konflikt v Iráku přitahuje pozornost nejen médií, ale především  velkého počtu lidí. Určitým způsobem je cítit ve vzduchu, že tato válka má velký význam a lidé cítí potřebu vyjádřit svůj nesouhlas.

Tato válka otevírá dveře k pochopení obtížné situace ve světě

Mnohé napadá, že USA s Bushovou administrativou, je velmocí, která se chce prosadit tím, že zničí ty instituce, jako je OSN, které jim nějakým způsobem stojí v cestě.

První teze války proti terorismu padla, když nebylo možné předložit důkazy o spojení mezi Bin Ladinem a Irákem. V tom okamžiku se přešlo k druhé tezi, hovořící o zbraních hromadného ničení, které Saddám vyrobil.
Tato teorie také padla, když inspektoři OSN žádali více času pro kontroly, protože jednak nenašli důkaz a také viděli větší spolupráci ze strany Saddáma.
A tak přišla třetí teze - myšlenka humanitární války: něco, čemu prakticky nikdo nevěří. Nelze zapomínat, že v mnoha jiných zemích jsou krvavé diktátorské režimy, a že mnoho jiných zemí vlastní zbraně hromadného ničení (například Korea, Indie, Pákistán, Francie...), ale ani USA, ani evropské země proti nim nic nenamítají a nedělají.
Je jasné, že invaze USA do Iráku má jiné motivace, a ty ekonomické nejsou druhořadé. USA nejen chtějí ovládat území s bohatými nalezišti ropy, ale také chtějí oživit národní ekonomiku, která je v recesi, především zbrojní průmysl, vnitřní ekonomiku, která vytváří vážný deficit rozpočtu.
Z toho, co bylo řečeno je jasné, že tato interpretace platí i v případě, že by se přišlo na to, že Saddám má skutečně zbraně hromadného ničení.

Nacházíme se před obrovskou ekonomickou, politickou a vojenskou silou, která chce rozšířit a posílit svou moc a nestrpí překážky proti své snaze.

Některé evropské země jsou proti válce ze zřejmých ekonomických důvodů, jiné ji z těch samých důvodů podporují. Další hledají kompromisní řešení – prohlášeními, že se války neúčastní, ale jsou solidární s USA a také solidární s Iráckým lidem. Slyšeli jsme v těchto dnech víc nesmyslů, než kolik jich rozumný člověk snese za celý život, aniž by přišel o své duševní zdraví!

To si začínají uvědomovat někteří “tvůrci názorů” a dokonce i politici, kteří ovšem nemohou otevřeně přiznat, jak se věci skutečně mají, a tak přinášejí celé série ideologických ospravedlnění toho, co nelze ospravedlnit. Bylo by čestnější říct: tato válka je invazí, je naprosto zavrženíhodná, ale můžeme se my snad postavit proti Američanům?

Zmatek je v těchto dnech obrovský a “tvůrci názorů” zajisté nepomáhají nikomu věci vyjasnit, vnést do nich světlo.
I mezi pacifisty jsou obrovské rozpory. Jestliže v současnosti probíhá ve světě přes padesát válek, a mnohé z nich jsou mnohem krvavější, než ta v Iráku, proč se manifestuje až teď? A navíc: válka nikdy nezačíná ze dne na den, jsou tu podmínky a situace, které dozrávají. Proč nemanifestujeme pokaždé, když jsou přijímána násilná, represivní a iracionální rozhodnutí, která připravují půdu pro války?

Je každopádně zajímavé, že mnoho lidí nemá přesnou představu o tom, co se děje, ale cítí, že v přijatých rozhodnutích je mnoho arogance, a že tato rozhodnutí mohou být velmi nebezpečná.

Na všech stranách je jedna těžkost: uvědomit si, jak se věci skutečně mají. Jak bylo řečeno výše: stojíme proti velké ekonomické, politické a vojenské síle, která chce rozšířit a upevnit svou moc a nestrpí  žádné překážky na své cestě. Vnucuje svůj systém života směřujíce  ke globalizaci, která představuje kulturní homogenizaci, bohaté činí bohatšími a všechny ostatní chudšími.

Jistota v mnoha věcech se ztrácí, především se to týká budoucnosti, a je zřejmé, že s makro-kriminalitou roste i mikro-kriminalita. Na druhou stranu stále více zemí vyvíjí nukleární technologie, a terorismus dnes může použít strašlivé zbraně. Může dojít k výbuchům stále většího počtu konfliktů, což povede ke ztrátě kontroly nad situací (pokud někdy nějaká byla).

Řekněme si, že se nacházíme před situací, jejíž perspektivy nejsou nijak sympatické a nikdo je nechce vidět: bylo by potřeba dát do diskuse celý způsob života a vytvořit nové alternativy pro budoucnost. Dnes je těžké si představit, že tlusťoši, promlouvající v televizi o předpokladech mezinárodních problémů a o válkách, zatímco sedí zadkem v teplém a pohodlném křesle, by mohli dát do diskuse, alespoň intelektuálně, svůj pohled na věc a uvědomit si, že nesedí na teplém pohodlném křesle, ale na  vrcholu sopky!

Lidé chtějí mír, ale nevědí jak
Po druhé světové válce se věřilo, že rovnováha mezi zbrojními arzenály dvou supervelmocí zajistí mír. Ve skutečnosti nedošlo sice k výbuchu přímého konfliktu, ale ve světě se vyskytlo mnoho válek, které ukázaly, že tato teorie je špatná. Díky jednostrannému odzbrojení, které začal Gorbačov, se ukončilo značné mezinárodní napětí. Pak se myslelo, že když bude jen jedna mocnost, která bude vlastnit zbraně hromadného ničení, a zamezí ostatním, aby je vyvíjeli, bude možné zajistit mír. Tato teorie také zkolabovala. Francie znovu začala zakázané jaderné testy, následována Indií a Pákistánem, a začaly tak nové závody ve zbrojení.

Není jiné řešení než úplné odzbrojení, pod kontrolou světové organizace. Není možné vlastnit zbraně schopné zničit planetu 1000 krát a nárokovat si, že ostatní státy nesmí vlastnit stejné zbraně. Mír nelze vybudovat strachem a válkou.

Co můžeme dělat?
Vytvářet a rozšiřovat lidskou síť, založenou na solidaritě, reciprocitě a komunikaci, která by měla stále větší možnost ovlivňovat události.


Okamžiky, jako je tento, jsou příležitostmi, které je třeba nepropást. Jsou příležitostí ke komunikaci s lidmi o nezbytnosti přeměny současné situace. Ne vždycky jsou lidé ochotni naslouchat novým ideám a jednají koherentním směrem, ale jsou toho schopni právě v situacích, jako je tato. V situacích, kdy jsou nestability a určité rozpory, ve kterých žijeme, jsou najednou zřejmější a lidé je více cítí.

Je velmi pozoruhodné, že velká část populace, alespoň jak průzkumy tvrdí, nesouhlasí s válkou a s rozhodnutími svých vlastních vlád. Je tedy zřejmé, že jsme v situaci, kdy rozhoduje menšina, která i když teoreticky vyjadřuje mínění většiny, která ji zvolila, ve skutečnosti sleduje cíle, které jsou daleko od toho, co chtějí lidé. To je velký zlom a otevírá dveře novým možnostem.

Ti, kdo dnes mají v rukách otěže společnosti, mají obrovskou moc. Mají politickou moc, mají ve svých rukách armádu, řídí ekonomiku a kontrolují informace. Ale pokud dojdeme v rozboru až na konec, představují moc ve skutečnosti lidé.

Dejme teď jeden malý banální příklad ze světa kopané. Milióny lidí mají rády kopanou a sledují zápasy, občas na stadiónu, ale většinou především u televize. V posledních letech se z kopané stal neskutečný byznys. Mnoho televizí koupilo práva přenášet zápasy a prodává je stále dráže. Lístky na stadión jsou stále dražší a hráči dostávají platy, ze kterých jde hlava kolem. Dospěli jsme do absurdity, kdy hráč kopané může mít roční plat takový, jaký ošetřovatelka (která dělá sociální práci obrovského významu) vydělá za tisíc let! Těmto neskutečným rozporům jsme si už přivykli, ale nějaký mimozemšťan by se musel smát, a myslet si, že to je film nějakého drobet paranoidního režiséra.

Každému člověku jen s trochou zdravého rozumu je jasné, že pokud jsou rozdíly mezi platy, tak by ošetřovatelka měla brát víc než fotbalista. Ale nezávisle na tom platí, že pokud se chci dívat na fotbal, musím platit a oni budou chtít pořád víc peněz, a to mně tíží čím dál víc. Nějak cítím, že se účastním skandálů, které tu jsou, korupce ve světě fotbalu. Nakonec se mi zdá, že bych se měl vzdát sledování kopané nebo pracovat víc, abych zaplatil lístky nebo předplatné a pomohl nějakému hráči vydělat 10 miliónů Euro.

Ve skutečnosti tu je tu jiná možnost: že se vzdáme na nějakou dobu sledování fotbalu, dokud lístky a předplatné nezlevní na rozumnou cenu s následnou změnou proporcí celého světa fotbalu. Oni jsou, protože my jim to umožňujeme! Ale když se nikdo nebude dívat na fotbal, končí prodej lístků i předplatného, absurdní platy a skandály všude ve světě fotbalu. Síla je v lidech, jen ji nevyužíváme.

Někdo může namítat, že to je možné jen pokud se všichni, nebo velká část lidí připojí k takové iniciativě. Přesně tak: jenom společně můžeme věci změnit. Sami můžeme jen snášet svět takový, jaký si ho někdo jiný vybral. Kdokoliv ale může namítnout, že “ti druzí” se k takové výzvě nepřidají. Ale ti druzí jsme také my! Je jasné, že někdo musí začít komunikovat a dát příklad! Když nechceš začít, kup si lístek a koukej na fotbal.

Mluvili jsme tu o tématu, které je z pohledu problému války zcela banální, ale byl to jen příklad typu aktivity, ve které si lidé berou zpět moc, která jim byla odňata. V minulosti Gándhí ukázal, jak velkou sílu má nenásilí při ovlivňování osudu tak velké země jako je Indie.

Moc je v rukou lidí a lidé mohou změnit osud současného světa. To je důvod, proč říkáme: nechme vyrůst lidskou strukturu, založenou na solidaritě, reciprocitě a komunikaci, která bude mít stále rostoucí vliv na dění.

To, co můžeme dělat, je pomoci s nárůstem této lidské struktury a zvyšovat svůj vliv novinami, protesty, letáky, rozhovory v médiích…

Struktura a vliv na věci jsou dva faktory, které musí růst současně. Vliv bez růstu struktury lidí, kteří jsou solidární, nevede nikam. Struktura bez možnosti ovlivnit dění nemá smysl.

Velmi důležité na této cestě budou momenty mezilidské komunikace a komunikace se sebou samými , osobní práce a objevování smyslu života.

Aktivity a kampaně HS

Kampaň proti radaru
Evropské humanistické fórum
Vesmír pro mír
Sametová vzpoura Latinské Ameriky?
Účast v parlamentních volbách 2006
Demonstrace za ukončení okupace Iráku
Neúspěch násilí
HS k incidentům v Ceutě a Melille
Upáleni kvůli xenofobii
Setkání evropských humanistů v Paříži
Protest proti neonacistům
Demonstrace za vysvětlení okolností prodeje Unipetrolu
Stanovisko Humanistické strany k útokům v Londýně
Humanisté říkají ANO Turecku v EU
Stanovisko k politické krizi v ČR
Stanovisko k novele zákona o podnikání na kapitálovém trhu
Stanovisko Humanistické strany k Evropské ústavě
Evropské setkání humanistů v Budapešti
SRDCE PRO ASII - kampaň na pomoc lidem postiženým Tsunami
Účast ve volbách do Evropského parlamentu 2004
Obecný komentář k válce v Iráku
Mírový pochod Světlem proti válce v Iráku
Protest proti diskriminaci neparlamentních stran
Účast v parlamentních volbách 2002
Mezinárodní Den proti válce
Reakce na teroristické útoky 11.9.2001
Mezinárodní festival za lidská práva
Kampaň "Kup si svůj díl demokracie"
Manifestace za odstoupení Haidera z vlády
FESTIVAL HUMANISMU - MMF a SB? Ne díky!
Humanitární pomoc pro Turecko
Experiment přímé demokracie
FESTIVAL HUMANISMU
Oranžový protest proti bombardování na Balkáně
Proti jaderným zkouškám v Indii a Pákistánu
Účast v komunálních volbách 1998
Proti monopolu informací médii
Kampaň za referendum k otázce vstupu do NATO
Demonstrace proti současné politice vlády
Kampaň za okamžité vyřešení situace na zaplavené Moravě
I politici jsou státní zaměstnanci - Petice za snížení platů politiků
Žaloba mexického prezidenta
Manifestace za skutečnou demokracii
Ne Apartheidu v Itálii
Kampaň BYT ČI NEBYT!
Proti jaderným zkouškám Francie - SVĚTLEM PROTI TMĚ